Voják impéria

Súdán

After the decisive Battle of Omdurman, Churchill viewed the scene. His second book, The River War, offers surprisingly modern thoughts about war's carnage and displays Churchill's magnanimity toward the defeated enemy: '… there was nothing dulce et decorum about the Dervish dead; nothing of the dignity of unconquerable manhood … Yet these were as brave men as ever walked the earth. The conviction was borne in on me that their claim beyond the grave in respect of a valiant death was not less good than that which any of our countrymen could make.'

Professor Rahe recommends The River War for any study of warfare, calling it 'Churchill's great, neglected work, a prose epic … His subjects, including the conflict between Islam and modernity [offer] reflection on the moral responsibilities of a great power … In an age when the Great Democracies are likely to be called on to respond to ugly little conflicts marked by social, sectarian and tribal rivalries … I can think of no other historical work that better deserves our attention'.

Read the full article here: 'Omdurman, 5 September 1898: The Fallen Foe' by Winston S. Churchill and 'Why Read The River War' by Paul A. Rahe in Finest Hour 85, Winter 1994–95, scroll to page 10.

https://winstonchurchill.org/images/finesthour/Vol.01%20No.85.pdf?pr-partnerid=churchill-centre-us

Nothing like the Battle of Omdurman will ever be seen again. It was the last link in the long chain of those spectacular conflicts whose vivid and majestic splendor has done so much to invest war with glamour.
– Winston S. Churchill, The River War

Jak strašná jsou prokletí, která mohamedánství uvaluje na své vyznavače! Kromě fanatického šílenství, je tu ještě děsivá fatalistická apatie. Její důsledky jsou patrné v mnoha zemích. Všude tam, kde vládnou nebo žijí Prorokovi následovníci, se vyskytují špatné návyky, chabý zemědělský systém, zaostalé obchodní metody a nejistota v oblasti majetkových práv. Jednotliví muslimové mohou vykazovat skvělé vlastnosti, ale vliv tohoto náboženství ochromuje společenský vývoj těch společností, které se jím řídí. Na světě neexistuje silnější zpátečnická síla. Nebýt toho, že křesťanství je chráněno silnou náručí vědy - vědy, proti níž marně bojovalo, mohla by civilizace moderní Evropy padnout, stejně jako padla civilizace starého Říma.