Harrow School / Never Give In
Když Churchill 29. října 1941 navštívil svou starou školu v Harrow, aby si znovu poslechl tradiční písně, zjistil, že k jedné z nich byla přidána další sloka. Zněla takto:
"Not less we praise in darker days
The leader of our nation,
And Churchill's name shall win acclaim
From each new generation.
For you have power in danger's hour
Our freedom to defend, Sir!
Though long the fight we know that right
Will triumph in the end, Sir!"
To ho inspirovalo k jednomu z jeho největších a nejdůležitějších projevů celé války. Přečíst si ho můžete níže v překladu Lva Brauna ze 40. let, v originále, nebo si můžete pustit jeho záznam.
Never give in, never give in, never, never, never, never – in nothing, great or small, large or petty — never give in except to convictions of honour and good sense. Never yield to force; never yield to the apparently overwhelming might of the enemy.
Source: Internet Archive (BBC archival recording, public domain). Full transcript available at winstonchurchill.org.
Téměř rok uplynul od té doby, co jsem přišel sem na laskavé pozvání vašeho ředitele, abych potěšil sebe i srdce několika svých přátel zpěvem některých našich vlastních písní. Deset měsíců, které uplynuly, vidělo velmi zlé katastrofální události ve světě – kolísavé štěstí, nezdary – ale může někdo, kdo zde sedí dnes odpoledne, toto říjnové odpoledne, necítit hlubokou vděčnost za to, co se stalo v uplynulé době, a za to velmi značné zlepšení situace naší země a našeho domova? Vždyť když jsem tu byl naposled, byli jsme úplně sami, zoufale sami, a byli jsme tak pět nebo šest měsíců. Byli jsme uboze vyzbrojeni. Nejsme už dnes tak uboze vyzbrojeni; ale tehdy jsme byli velmi uboze vyzbrojeni. Stále nad námi byla nezměrná hrozba nepřítelova a jeho letecké útoky do nás stále bušily, vy sami jste tento útok zažili; a čekám, že začínáte pociťovat netrpělivost, že byla tahle dlouhá přestávka a že se nic zvláštního neudálo.
Musíme se však naučit stejně se osvědčovat v tom, co je krátké a prudké, i v tom, co je dlouhé a tuhé. Obecně se říká, že Britové se často lepší ke konci. Nečekají, že půjdou z krise do krise; nečekají vždy, že každý den přinese nějakou vznešenou válečnou příležitost; ale když velmi pomalu si zvyknou v mysli na to, že věc je třeba udělat až do konce, potom, i kdyby to trvalo měsíce – kdyby to trvalo léta – ji udělají.
Myslím, že jiné naučení si můžeme odnésti, když si připomeneme svou schůzku zde před deseti měsíci a nyní, že totiž zdání často velmi klame, a že musíme, jak Kipling dobře praví:
"…Meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same."†
Nemůžete říci podle zdání, jak se věci vyvinou. Někdy obrazivost dělá věci daleko horšími, než jsou; a přece bez obrazivosti nelze mnoho vykonat. Ti lidé, kteří mají obrazivost, vidí mnohem víc nebezpečí, než snad existuje, jistě mnohem víc, než se jich uskuteční; ale pak se musí také modlit, aby se jim dostalo oné odvahy na víc, která unese tuto dalekosáhlou obrazivost. Ale pro každého jistě z toho, čím jsme prošli v této době, – obracím se ke škole – jistě z této doby deseti měsíců je toto poučení:
nikdy se nepoddávejte, nikdy se nepoddávejte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy v ničem, velikém či malém, rozsáhlém či drobném – nikdy se nepoddávejte leč poctivým přesvědčením a dobrým úmyslům. Nikdy nepodlehněte síle; nikdy nepodlehněte zdánlivé přesile nepřítelově.
Byli jsme úplně sami před rokem a mnohým zemím se zdálo, že naše účty jsou uzavřeny, že jsme u konce. Všechny ty naše tradice, naše zpěvy, historie naší školy, tato část historie této země – vše že je hotovo, ukončeno a likvidováno.
Velmi rozdílná je nálada dnes. Britannie, domnívaly se jiné národy, sotva vyvázne. Ale naše země místo toho stála pevně v tom mezidobí. Nebylo kolísání a nikdo nemyslil na ústup; a nyní, takřka zázrakem, jak se zdálo těm, kdo jsou mimo tyto ostrovy, ač my sami jsme o tom nikdy nepochybovali, vidíme, že jsme v situaci, kde podle mého můžeme být jisti, že musíme jen vytrvat, abychom zvítězili.
Zpívali jsme zde sloku jedné školní písně; zpívali jste tu další sloku napsanou mně k poctě* byl jsem jí velmi polichocen a dnes jste ji opakovali; ale je tam jedno slovo, které chci změnit, chtěl jsem to už loni, ale neodvážil jsem se. Je to verš
"Nechválíme méně v temnějších dnech."
Dosáhl jsem dovolení pana ředitele, abych změnil "temnějších" na "ostřejších":
"Nechválíme méně v ostřejších dnech."
Nemluvme o temnějších dnech; mluvme raději o ostřejších dnech. Tohle nejsou temné dny: tohle jsou veliké dny největší dny, jaké kdy naše země prožila; a musíme všichni děkovat Bohu, že nám bylo dovoleno, abychom každý podle svého mínění měli svůj podíl v tom, aby tyto dny se staly hodnými paměti v historii našeho národa.
†
„umět setkat se s triumfem i pohromou a jednat s tím dvojím zdáním stejně“
*
Hoši předtím zpívali školní píseň "Stet fortuna domus" a k poctě Mr. Churchilla byla přidána tato sloka:
"Not less we praise in darker days
The leader of our nation, And Churchill's name shall win acclaim From each new generation.
For you have power in danger's hour Our freedom to defend, Sir! Though long the fight we know that right Will triumph in the end, Sir!"
„Nechválíme méně v temnějších dnech
vůdce svého národa a Churchillovo jméno bude slaveno každou novou generací. Neboť máte moc v hodině nebezpečí bránit naši svobodu, pane! Ať sebe delší boj, víme, že právo nakonec zvítězí, pane!“
Originální znění projevu Never Give In
Harrow School for boys, 1941
Almost a year has passed since I came down here at your Head Master's kind invitation in order to cheer myself and cheer the hearts of a few of my friends by singing some of our own songs. The ten months that have passed have seen very terrible catastrophic events in the world — ups and downs, misfortunes — but can anyone sitting here this afternoon, this October afternoon, not feel deeply thankful for what has happened in the time that has passed and for the very great improvement in the position of our country and of our home? Why, when I was here last time we were quite alone, desperately alone, and we had been so for five or six months. We were poorly armed. We are not so poorly armed today; but then we were very poorly armed. We had the unmeasured menace of the enemy and their air attack still beating upon us, and you yourselves had had experience of this attack; and I expect you are beginning to feel impatient that there has been this long lull with nothing particular turning up!
But we must learn to be equally good at what is short and sharp and what is long and tough. It is generally said that the British are often better at the last. They do not expect to move from crisis to crisis; they do not always expect that each day will bring up some noble chance of war; but when they very slowly make up their minds that the thing has to be done and the job put through and finished, then, even if it takes months — if it takes years — they do it.
Another lesson I think we may take, just throwing our minds back to our meeting here ten months ago and now, is that appearances are often very deceptive, and as Kipling well says, we must
"...meet with Triumph and Disaster. And treat those two impostors just the same."
You cannot tell from appearances how things will go. Sometimes imagination makes things out far worse than they are; yet without imagination not much can be done. Those people who are imaginative see many more dangers than perhaps exist; certainly many more than will happen; but then they must also pray to be given that extra courage to carry this far-reaching imagination. But for everyone, surely, what we have gone through in this period — I am addressing myself to the School — surely from this period of ten months this is the lesson: never give in, never give in, never, never, never, never-in nothing, great or small, large or petty — never give in except to convictions of honour and good sense. Never yield to force; never yield to the apparently overwhelming might of the enemy.
We stood all alone a year ago, and to many countries it seemed that our account was closed, we were finished. All this tradition of ours, our songs, our School history, this part of the history of this country, were gone and finished and liquidated.
Very different is the mood today. Britain, other nations thought, had drawn a sponge across her slate. But instead our country stood in the gap. There was no flinching and no thought of giving in; and by what seemed almost a miracle to those outside these Islands, though we ourselves never doubted it, we now find ourselves in a position where I say that we can be sure that we have only to persevere to conquer.
You sang here a verse of a School Song: you sang that extra verse written in my honour, which I was very greatly complimented by and which you have repeated today. But there is one word in it I want to alter — I wanted to do so last year, but I did not venture to. It is the line:
"Not less we praise in darker days."
I have obtained the Head Master's permission to alter darker to sterner.
"Not less we praise in sterner days."
Do not let us speak of darker days: let us speak rather of sterner days. These are not dark days; these are great days — the greatest days our country has ever lived; and we must all thank God that we have been allowed, each of us according to our stations, to play a part in making these days memorable in the history of our race.
Winston Churchill
October 29, 1941
Harrow School