Co Churchill neřekl
Winston Churchill je jedním z nejcitovanějších mužů v historii, a proto existuje mnoho citátů, které ve skutečnosti neřekl. Níže vám přinášíme výběr jemu přisuzovaných citátů, které buď neřekl vůbec, nebo je jejich příběh složitější. Článek pak může ctěnému čtenáři posloužit jako předkrm ke knize Churchillových bonmotů, citátů a poznámek, kterou právě připravujeme.
Průchod peklem
"Pokud procházíte peklem, nezastavujte."
Žádné správné přiřazení či zdrojování tohoto citátu, který se často objevuje na internetu a na motivačních plakátech, zatím nebylo doloženo. Tento citát tak prostě není součástí kánonu psaných či mluvených slov Winstona Churchilla.
Muž jednoduchého vkusu
"Jsem muž jednoduchého vkusu – docela snadno se spokojím s tím nejlepším ze všeho."
Často se uvádí, že tuto poznámku pronesl k manažerovi hotelu Plaza v New Yorku během návštěv v roce 1929 nebo 1931. Sir John Colville, Churchillův dlouholetý soukromý tajemník, ji připisuje Churchillovu blízkému příteli F. E. Smithovi (lordu Birkenheadovi): "Winston se snadno spokojí s tím nejlepším." Robert Pilpel však v knize Churchill by Himself (strana 49) upozorňuje, že autorem je George Bernard Shaw. V Shawově hře Major Barbara (1905) říká lady Britomart (1. dějství, 1. scéna): "Znám tvé tiché, prosté, vytříbené, poetické lidi, jako je Adolphus – jsou naprosto spokojeni s tím nejlepším ze všeho!" Churchill se samozřejmě mohl tento obrat naučit od Shawa nebo Smithe a později jej převzít, jak často činil, nicméně v kanonických textech se u Churchilla nenachází.
Attlee
"Do Downing street 10 přijel prázdný taxík a vystoupil z něj Clement Attlee."
"Je to ovce v rouše beránčím!"
"Je to velmi skromný muž – a má pro tu skromnost mnoho důvodů."
Údajně řečeno, ale nikdy neověřeno v písemném záznamu. Znalec britských citátů Nigel Rees se domnívá, že první z komentářů by mohl pocházet z 30. let 20. století od novinového sloupkaře J. B. Mortona. Druhý je apokryfní a jen třetí má reálný základ, byť zazněl poněkud jinak. Podle svědectví Clarka Clifforda (poradce amerického prezidenta Trumana) tato poznámka padla v soukromém rozhovoru během cesty vlakem v roce 1946, při cestě do Fultonu, kde Churchill přednesl slavný projev o "Železné oponě".
Prezident Truman Churchillovi řekl, že na něj premiér Attlee působí jako velmi skromný (modest) muž. Churchill na to měl utrousit: "He has much to be modest about" (Má pro tu skromnost mnoho důvodů). Nebyla to tedy "oficiální" parlamentní urážka, ale soukromá poznámka mezi státníky, která byla později vynesena na veřejnost a zpopularizována.
Válka a hanba
"Vláda si musela vybrat mezi válkou a hanbou. Vybrali si hanbu a budou mít válku."
Druhý díl knihy Williama Manchestra The Last Lion cituje tuto poznámku na straně 334 v rámci dopisu Churchilla Walteru Edwardu Guinnessovi, lordu Moyneovi. Zdá se, že tomu však tak není. Často se věří, že Churchill adresoval podobnou poznámku přímo Nevillu Chamberlainovi ihned po Mnichovu, popř. v parlamentní řeči, kde Mnichov kritizoval. Nicméně to je nepravděpodobné, taková poznámka ve veřejném styku by byla krajně nevhodná.
Nejbližší citát, ze kterého mohlo toto okřídlené heslo vzejít, tak pochází z Churchillova dopisu Lloydu Georgeovi z 13. srpna 1938, těsně před Mnichovskou konferencí:
"Myslím, že si budeme muset v příštích několika týdnech vybrat mezi válkou a hanbou, a mám jen velmi malou pochybnost o tom, jaké bude rozhodnutí."
Tak alespoň uvádí Richard Langworth v knize Churchill by Himself, strana 256, citujíc Martina Gilberta, Winston S. Churchill, Companion Volume V Part 3, The Coming of War 1936-1939 (strana 1117).
100% fit
"Hodně piju. Málo spím a kouřím jeden doutník za druhým. Proto jsem ve stoprocentní formě."
Tento citát není zcela falešný, ale jeho doložené znění je trochu jiné a pochází od generála Montgomeryho. Ten před Churchillem – který na inspekci pouštních jednotek projevoval nevraživost nad poněkud spartánským přijetím v Montgomenryho stanu – prohlásil: "Nepiju ani nekouřím a jsem stoprocentně fit." Churchill na to odvětil:
"Já piju a kouřím a jsem dvěstěprocentně fit."
Viscount Montgomery of Alamein – Memoirs of Field Marshal Montgomery, 1958
Argument proti demokracii
"Nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem."
Pro tento údajný citát neexistuje literární podklad. Ačkoliv Churchill občas zoufal nad pomalostí demokracie v jejím úsilí o sebezáchovu, k průměrnému voliči měl výrazně pozitivnější přístup, než by tento apokryfní citát předpokládal.
Historie
"Běda ubohému Baldwinovi. Historie k němu nebude laskavá. Neboť tu historii napíšu já."
alternativně též:
"Historie ke mně bude laskavá. Neboť ji hodlám napsat sám."
Tento citát je v jádru autentický, byť v originále zní trochu jinak. Churchill řekl v Dolní sněmovně v lednu 1948 v reakci na projev Herberta Morrisona, který útočil na zahraniční politiku konzervativní strany před válkou, že:
"Za sebe považuji za mnohem lepší, aby všechny strany přenechaly minulost historii; zejména když tu historii hodlám napsat já sám."
Jaw–jaw vs. war–war
"Mluvit, mluvit (jaw, jaw) je lepší než válčit, válčit (war, war)."
Připisuje se Haroldu Macmillanovi v roce 1958, nikoliv Churchillovi. O čtyři roky dříve, v roce 1954, však Churchill řekl: "Setkání tváří v tvář (jaw to jaw) je lepší než válka."
Námořní tradice
"Nemluvte mi o námořní tradici. Není to nic jiného než rum, sodomie a bič."
Winstonem Churchillem výslovně popřeno; ve skutečnosti jde o okřídelené námořnické rčení.
Liberálem v mladí, konzervativcem ve stáří
"Pokud člověk není v mládí liberálem, nemá srdce. Pokud není ve stáří konzervativcem, nemá mozek."
jiná varianta:
"Pokud nejste liberálem v 25 letech, nemáte srdce. Pokud nejste konzervativcem v 35 letech, nemáte mozek."
Churchill nic takového nenapsal a neexistuje ani žádný záznam o tom, že by ho někdo slyšel něco takového říct. Ostatně to ani nedává příliš velkého smyslu, neboť Churchill byl v 15 letech konzervativcem a v 35 liberálem, než se ve 49 vrátil do konzervativní strany!
Strategie vs. výsledky
"Jakkoliv je strategie krásná, občas byste se měli podívat na výsledky."
K tomuto známému úšklebku dodnes chybí zdroj a momentálně tak nepatří k Churchillovým kanonickým citátům.
Jed
Lady Astorová: "Kdybych byla vaší manželkou, dala bych vám do kávy jed."
WSC: "Madam, kdybych byl vaším manželem, vypil bych ji."
— 20. léta, apokryfní. Churchillův životopisec sir Martin Gilbert uvádí, že tato výměna názorů s větší pravděpodobností proběhla mezi lady Astorovou a Churchillovým dobrým přítelem F. E. Smithem, lordem Birkenheadem, známým svým břitkým vtipem. Christopher Sykes (v knize Nancy: The Life of Lady Astor) však uvádí, že tuto pohotovou odpověď pronesl Churchill. Debata je však spíše bezpředmětnou, protože původ této prupovídky byl vystopován až k jednomu vtipu v The Chicago Tribune z roku 1900.
Faktem budiž, že Nancy Witcher Astorová byla první ženou, která se po svatbě s vikomtem Waldorfem Astorem (ze známé newyorské rodiny Astorů) stala členkou britské Dolní sněmovny (House of Commons), kde se celé roky škorpila
s Winstonem Churchillem.
Nancy Witcher Langhorne se narodila ve Spojených státech a během svého prvního nešťastného manželství už byla jako Nancy Shaw známá v anglické vyšší společnosti jako zajímavá a duchaplná Američanka v době, kdy se mnoho bohatých mladých Američanek přivdalo do britských šlechtických rodin. Churchillovi samozřejmě tento příběh musel připomenout jeho vlastní matku. Sklon Nancy Shaw k prostořekosti v konverzaci, který však kontrastoval s náboženskou zbožností a téměř upjatým chováním, mnohé anglické muže mátl, ale některé ze starších společenských osobností si tím získala.
Znovu se provdala se za Angličana, i když narozeného ve Spojených státech, Waldorfa Astora. Když bylo Waldorfovi dvanáct let, jeho otec William Waldorf Astor přestěhoval rodinu do Anglie a vychoval své děti v duchu anglické aristokracie. Pár se k sobě dobře hodil, neboť oba byli američtí emigranti s podobným temperamentem.
Po svatbě se Astorovi nastěhovali do Clivedenu, honosného sídla v hrabství Buckinghamshire na řece Temži; byl to svatební dar od Astorova otce. Nancy Astorová se vypracovala v prominentní hostitelku společenské elity, odkud zahájila svou politickou kariéru. Její parlamentní působení bylo nejviditelnější fází jejího života. Získala si pozornost jak jako žena, tak jako někdo, kdo nedodržuje pravidla, což bylo často přičítáno její americké výchově.
Ačkoliv byla členkou konzervativní strany, stejně jako Churchill po roce 1924, často se s ním střetávala kvůli otázce statutu dominia pro Indii a vztahům k Německu a Rusku. Byla silnou zastánkyní politiky appeasementu premiérů Baldwina a Chamberlaina a narozdíl od Churchilla byla velice prudérní v otázce alkoholu. Když se Nancy Astorová stala první ženou v Dolní sněmovně, Churchill k její přítomnosti podle svědectví Harolda Nicolsona poznamenal: "Cítím se, jako by vtrhla do mé koupelny a já se měl bránit jen mycí houbou." (Tento výrok je považován za autentický). Astorová měla odvětit: "Nejste dost pohledný, abyste se něčeho takového musel bát" Nicméně tento výrok bude patrně apokryfní, protože originální výrok nejspíše nebyl pronesen v její přítomnosti.
Jiný citát, v obecném povědomí příčítaný k výměnám s lady Astorovou také proběhl poněkud jinak. Ve skutečnosti šlo o výměnu s labouristickou poslankyní Bessie Braddockovou, ke které došlo v roce 1946 v prostorách parlamentu. Churchill byl po dlouhé, vyčerpávající debatě unavený a měl "těžký krok". Braddocková, která ho neměla ráda, na něj vykřikla, že je opilí, a dokonce "nechutně opilý". Churchillova replika měla znít:
"Bessie, drahá, vy jste ošklivá, a navíc nechutně ošklivá. Ale zítra budu střízlivý a vy budete stále nechutně ošklivá."
Nejpodstatnějším zdrojem je zde Ronald Golding, Churchillův osobní ochránce ze Scotland Yardu, který byl přítomen a celou scénu viděl. Churchill, jako fanoušek filmů odpověď patrně nevymslel sám, ale pravděpodobně si vypůjčil strukturu tohoto vtipu z filmu W. C. Fieldse "It's a Gift" (1934), kde zazní podobná replika o tom, že někdo bude zítra střízlivý, zatímco ten druhý zůstane bláznem.
Pokud chcete, aby nebylo nic uděláno
"Pokud jste chtěli, aby nebylo nic uděláno, Arthur Balfour byl tím nejlepším mužem pro tento úkol. Nikdo se mu nevyrovnal."
Údajně to Churchill pronesl ironicky, když Lloyd George řekl, že slyšel, že Arthur Balfour "ovládá Společnost národů". Citát byl připsán Válečnému deníku lorda Riddella, ale žádná taková slova se tam nevyskytují. Patrně je tedy falešný.
Nejtěžší kříž
"Nejtěžší kříž, který musím nést, je Lotrinský kříž."
Tato ironizující poznámka o nesmírně arogantním Charlesi de Gaullovi byla ve skutečnosti učiněna generálem Edwardem Spearsem, Churchillovým vyslancem u de Gaulla. Lotrinský kříž (francouzsky Croix de Lorraine) je variantou pravoslavného kříže se dvěma vodorovnými rameny. Ve středověku byl spojen s biskupstvím v Anjou a později se stal symbolem lotrinských vévodů. Lotrinsko (region na severovýchodě Francie) bylo po staletí předmětem sporů mezi Francií a německými státy (Svatou říší římskou, Pruskem, Německým císařstvím). Když Charles de Gaulle po pádu Francie založil v Londýně hnutí Svobodná Francie (France libre), hledal symbol, který by byl kontrastem ke svastice nacistického Německa a zároveň vyjadřoval francouzskou jednotu a národní identitu. De Gaulle chtěl symbol, který by připomínal, že Francie není poražena a že její srdce – Lotrinsko – musí být osvobozeno od nacistické okupace. Kříž se stal oficiálním znakem Svobodné Francie. Objevoval se na letadlech, tiskovinách, uniformách a plakátech po celém světě. Stal se grafickým vyjádřením de Gaullova hnutí, které se stavělo proti kolaborantské vichistické vládě.
Churchill de Gaulla respektoval jako symbol francouzského odporu, ale osobně ho považoval za nesmírně obtížného partnera (v čemž rozhodně nebyl sám – ani v menšině). De Gaulle byl známý svou neústupností, ješitností, arogancí a tím, že se choval, jako by v čele Svobodné Francie stál suverénní stát rovnocenný Británii, i když v té době de Gaulle neměl v podstatě nic než několik tisíc dobrovolníků a britskou podporu. Přesto nakonec identitu Páté republiky vystavěl na naprosto nehorázné lži, že se Francie vlastně osvobodila sama (více např. ve fantastické knize Henryho Kissingera Leadership). Spearse a de Gaulle se nakonec střetávali tak urputně, že Churchill nakonec musel Spearse v roce 1944 odvolat, aby uklidnil vztahy s de Gaullem, a to i přesto, že Spears byl jeho dlouholetým přítelem a jeho kritiku považoval za oprávněnou. Tato zkušenost Spearse po válce vedla k napsání jeho slavných pamětí Two Men Who Saved France (Pétain a de Gaulle), kde se s francouzským vůdcem velmi ostře vypořádal.