Krev, dřina, pot a slzy / Vítězství za každou cenu
Churchillův první projev jako ministerského předsedy, v době, kdy se Evropa hroutila a britský establishment potřeboval výrazně vzpružit.
Dne 10. května 1940 se Winston Churchill stal premiérem. Když se 13. května setkal se svým kabinetem, řekl jeho členům: "Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot." Tuto větu zopakoval později téhož dne, když žádal Dolní sněmovnu o vyslovení důvěry své nové všestranické vládě. Reakce labouristů byla povzbudivá; konzervativci reagovali vlažně. Stále totiž skutečně chtěli Nevilla Chamberlaina. Lidé měli poprvé naději, ale Churchill generálu Ismayovi poznamenal: "Chudáci lidé, chudáci lidé. Věří mi, a já jim po hodně dlouhou dobu nemohu dát nic než katastrofu."
Pod překladem projevu od Lva Brauna si můžete přečíst jeho originálu. Překlad pochází ze čtyřicátých let, a odráží se v něm dobový pravopis i větná struktura. Dostupné v knižní sbírce válečných projevů Do boje (1946. František Borový).
Zdroj: Internet Archive, kolekce Winston Churchill Speeches and Radio Broadcasts.
V pátek večer minulého týdne dostalo se mi pověření Jeho Veličenstva vytvořit novou vládu. Bylo zřejmým přáním a vůlí parlamentu i národa, aby tato vláda byla na nejširší možné základně, a aby v ní byly všechny strany, jak ty, které podporovaly dřívější vládu, tak i strany oposiční. Nejdůležitější část tohoto úkolu jsem již splnil. Byl vytvořen válečný kabinet o pěti členech, representující spolu s oposičními liberály jednotu národa. Představitelé tří politických stran vyslovili souhlas, že budou sloužiti buď ve válečném kabinetě nebo ve vysokém vládním úřadě. Všechna tří válečná ministerstva byla obsazena. Pro krajní naléhavost a vážnost události bylo třeba, aby se to stalo za jediný den. Několik jiných klíčových postavení bylo obsazeno včera a dnes večer podávám Jeho Veličenstvu seznam další. Doufám, že dokončím jmenování hlavních ministrů zítra. Jmenování ostatních ministrů trvá obvykle o něco déle, věřím však, že bude i tato část mého úkolu splněna, až se parlament opět sejde, a že vláda bude naprosto úplná.
Pokládal jsem za věc veřejného zájmu navrhnout, aby se sněmovna sešla v dnešní den. Pan předseda souhlasil a učinit potřebné kroky v souhlase se zmocněními, jichž se mu dostalo usnesením sněmovny. Po skončení dnešního zasedání bude navrženo odročiti sněmovnu do úterka 21. května, při čemž budou ovšem učiněna opatření, aby se mohla sněmovna sejíti dříve, bude-li třeba. Věci, o nichž se má ten týden jednat, budou oznámeny členům při nejbližší příležitosti. Vyzývám nyní sněmovnu návrhem usnesení, který podávám svým jménem, aby vyslovila souhlas s opatřeními, jež se stala, a aby projevila důvěru v novou vládu.
Vytvořit vládu v tomto rozsahu a složitosti je samo o sobě vážné podnikání, ale musíme míti na mysli, že jsme v předběžném stadiu jedné z největších bitev dějin, že bojujeme na mnoha místech v Norsku a v Holandsku, že musíme býti připraveni ve Středozemním moři, že letecká bitva zuří bez ustání, a že je třeba učiniti mnohé přípravy zde doma. V této krisi doufám, že mi bude prominuto, neobracím-li se dnes ke sněmovně s delším výkladem. Doufám, že někteří moji přátelé a kolegové, nebo bývalí kolegové, kterých se politická rekonstrukce týká, mi prominou jakýkoli nedostatek obřadnosti, s nímž bylo nutno jednati. Sněmovně pak říkám totéž, co jsem řekl těm, kdož se stali členy této vlády: "Nemohu nabídnouti nic než krev, dřínu, slzy a pot."
Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: "Vésti válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát: vésti válku proti obludné tyranii, která nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin. To je naše politika. Tážete se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, jakkoli dlouhá a trnitá bude cesta; neboť bez vítězství není života." A to nechť si každý uvědomí; není života pro britskou říši; není života pro vše to, za čím britská říše stála, není života pro odvěkou touhu a snahu lidstva spěti vpřed k jeho cíli. Avšak chápu se svého úkolu s vervou a nadějí. Jsem přesvědčen, že nebude dopuštěno, aby naše pře ztroskotala mezi lidským rodem. Tentokráte cítím, že mám nárok na to, abych žádal o pomoc všech a řekl: "Pojďte tedy a jděme vpřed spolu, sjednoceni ve své síle."
Originálního znění projevu Blood, Toil, Tears and Sweat.
I beg to move,
That this House welcomes the formation of a Government representing the united and inflexible resolve of the nation to prosecute the war with Germany to a victorious conclusion. On Friday evening last I received His Majesty's commission to form a new Administration. It is the evident wish and will of Parliament and the nation that this should be conceived on the broadest possible basis and that it should include all parties, both those who supported the late Government and also the parties of the Opposition. I have completed the most important part of this task. A War Cabinet has been formed of five Members, representing, with the Opposition Liberals, the unity of the nation. The three party Leaders have agreed to serve, either in the War Cabinet or in high executive office. The three Fighting Services have been filled. It was necessary that this should be done in one single day, on account of the extreme urgency and rigour of events. A number of other positions, key positions, were filled yesterday, and I am submitting a further list to His Majesty to-night. I hope to complete the appointment of the principal Ministers during to-morrow. The appointment of the other Ministers usually takes a little longer, but I trust that, when Parliament meets again, this part of my task will be completed, and that the administration will be complete in all respects.
I considered it in the public interest to suggest that the House should be summoned to meet today. Mr. Speaker agreed, and took the necessary steps, in accordance with the powers conferred upon him by the Resolution of the House. At the end of the proceedings today, the Adjournment of the House will be proposed until Tuesday, 21st May, with, of course, provision for earlier meeting, if need be. The business to be considered during that week will be notified to Members at the earliest opportunity. I now invite the House, by the Motion which stands in my name, to record its approval of the steps taken and to declare its confidence in the new Government.
To form an Administration of this scale and complexity is a serious undertaking in itself, but it must be remembered that we are in the preliminary stage of one of the greatest battles in history, that we are in action at many other points in Norway and in Holland, that we have to be prepared in the Mediterranean, that the air battle is continuous and that many preparations, such as have been indicated by my hon. Friend below the Gangway, have to be made here at home. In this crisis I hope I may be pardoned if I do not address the House at any length today. I hope that any of my friends and colleagues, or former colleagues, who are affected by the political reconstruction, will make allowance, all allowance, for any lack of ceremony with which it has been necessary to act. I would say to the House, as I said to those who have joined this government: "I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat."
We have before us an ordeal of the most grievous kind. We have before us many, many long months of struggle and of suffering. You ask, what is our policy? I can say: It is to wage war, by sea, land and air, with all our might and with all the strength that God can give us; to wage war against a monstrous tyranny, never surpassed in the dark, lamentable catalogue of human crime. That is our policy. You ask, what is our aim? I can answer in one word: It is victory, victory at all costs, victory in spite of all terror, victory, however long and hard the road may be; for without victory, there is no survival. Let that be realised; no survival for the British Empire, no survival for all that the British Empire has stood for, no survival for the urge and impulse of the ages, that mankind will move forward towards its goal. But I take up my task with buoyancy and hope. I feel sure that our cause will not be suffered to fail among men. At this time I feel entitled to claim the aid of all, and I say, "come then, let us go forward together with our united strength."
Winston Churchill
May 13, 1940
First Speech as Prime Minister
To the House of Commons