Jen několik dní po Churchillově návratu z Jalty, kterou Churchill nazýval riviérou Hádu, zaútočily britské bombardéry na Drážďany. Mezi 13. a 15. únorem 1945 provedly RAF a Letectvo armády Spojených států na německé saské sídlo německé kultury sérii ničivých náletů. Více než sedm set těžkých bombardérů britského letectva a pět set amerických bombardérů shodilo na město trhavé a zápalné bomby. Historické centrum bylo takřka kompletně zničeno v obrovské ohnivé bouři, která způsobila obrovské ztráty na životech. Díky letům nacistické a sovětské propagandy a vnitřních disentních hlasů, jaký představuje např. kniha Kurta Vonneguta Jatka č. 5, se vžil mýtus, že bombardování bylo bezcílným válečným zločinem. Pseudohistorici typu David Irvingva užívají bombardování Drážďan k pokusu o nastolení morální ekvivalnece mezi Hitlerem a Churchillem ke znevažování nacistických zločinů.

Hlavním cílem náletu bylo ve skutečnosti vyhovět sovětským požadavkům znemožnit Němcům přesun prostředků na východní frontu – Drážďany byly jedním z posledních neponičených železničních uzlů, kudy mohly proudit zásoby, vojáci a technika Wehrmachtu v ústery Rudé armádě. Bombardování Drážďan s tak strašnými následky však tížilo Churchillovo svědomí. Populární mýtus pak hovoří o tom, že Churchill nařídíl vypálení Drážďan osobně, a to jako odvetu za bombardování Coventry, které navíc nechal vybombardovat aby ochránil britskou schopnost číst kód Enigma. (Tento mýtus vyvracíme zde.)
Zdokumentovaná historie však hovoří zcela jinak.

Než se do pustíme do hodnocení faktů, připomeňme si, že probíhala největší válka v dějinách lidstva a nepřítelem bylo nelítostné nacistické Německo. Kdyby k tomu měl Hitler prostředky, s radostí by srovnal Londýn se zemí a zabil každého v něm. Churchill obecně podporoval strategické bombardování německých měst, protože:

1. S tímto způsobem vedení války začali Němci (nad Varšavou a Rotterdamem, ale už za první světové války také nad Londýnem)
2. Britský lid to po bombardování vlastních měst požadoval
3. Britští vojenští velitelé  a stratégové to považovali za nejlepší způsob útoku na Německo (s cílem oslabit morálku a narušit válečnou výrobu)
4. Po dlouhou dobu (kromě bojů na moři), bylo bombardování jedinou náhradou za "druhou frontu", kterou požadovali Sověti

Churchill neměl plošné bombardování v oblibě, ale začal ho považovat za krutou nutnost poté, co viděl devastující německé letecké útoky na Varšavu, Rotterdam a další místa plná civilistů a zároveň mu v prvních letech války nezbývalo příliš mnoho jiných možností, jak Německu vrátit úder. V dlouhé přípravě na vylodění v Normandií byla bombardovací kampaň nad Německými městy patrně nejlepším způsobem, jak narušit německé válečné a průmyslové úsilí. Připomeňme totiž, že Circular Error Probable (CEP), neboli kruhová pravděpodobná odchylka při strategickém bombardování cílů v Německých městech byla díky možnostem tehdejší technologie asi 370 metrů. CEP se jako mediánová radiální chyba definuje jako poloměr kruhu se středem v cílovém bodě, uvnitř kterého dopadne 50 % bomb. To znamená, že i pokud nedošlo k chybě v navigaci, ke kterým však docházelo běžně, pouze asi 16 % shozených pum dopadlo do 300 metrů od zamýšleného cíle.

Churchillův velitel Bomber Command, maršál letectva Harris, byl do poslední chvíle přesvědčen, že německou morálku lze zlomit bombardováním, ale Churchill ho po bombardování Drážďan a Postupimi pokáral; jeho mysl se už obracela k tomu, jak budou Spojenci Německo spravovat a okupovat po jeho dobytí; doba totálního ničení pominula.

Harris Churchillovy morálních výhrad ohledně strategické bombardovací kampaně nesdílel. Vytvořil seznam hlavních cílových měst, vybíraných obvykle podle velikosti, válečné produkce nebo klíčové polohy na dopravních trasách. Harris neúprosně postupoval v bombardování měst na tomto seznamu a hořce si stěžoval vždy, když ho Spojenecký štáb "rozptyloval" speciálními cíli souvisejícími s pozemními kampaněmi nebo zvláštními zájmy jako byla ropa či ponorkové základny.

Drážďany však také byly na jiném seznamu Bomber Command – na krátkém seznamu cílů z počátku roku 1945, které měly být napadany ze vzduchu, což mělo pomoci sovětské ofenzívě na východě. Churchill na Harrise často tlačil , aby bombardéry použil k podpoře Sovětů, ale podle dostupných historických dokumentů o Drážďanech konkrétně nikdy nemluvili. Bylo to zkrátka jedno z několika měst v (ne)správný čas a na (ne)správném místě, jehož bombardování by pomohlo postupu Rudé armády v daném sektoru. Stručně řečeno, Drážďany nebyly cílem pomsty, ale vojenským cílem – a prostě jen další "zastavěnou oblastí", která měla být zničena stejně jako ostatní v Německu s cílem donutit nacisty kapitulovat.

Sovětská zpravodajská zpráva (později prokázána jako chybná) naznačovala, že v Drážďanech se nachází jedna nebo dvě německé tankové divize na cestě na východní frontu. Proto Sověti – kteří později útok odsoudili jako anglo-americký válečný zločin – na západních Spojencích požadovali bombardování města.

Ironií osudu Churchill odjel z Londýna na Jaltskou konferenci právě ve chvíli, kdy sovětská žádost dorazila do Británie. Takže tam ani v rozhodné době nebyl, aby vydal příslušný rozkaz, pročež tento úkol padl na vicepremiéra Clementa Attleeho. Churchill se o sovětské žádosti dozvěděl až po příjezdu na Krym a to tak, že Stalinova první otázka k němu zněla: "Proč jste ještě nevybombardovali Drážďany"?

Tyto skutečnosti odhalil Churchillův životopisec sir Martin Gilbert o 40 let později na přednášce v Moskvě před vysoce postavenými, nevěřícími důstojníky Rudé armády. Po nevěřícném kroucení hlavami v sále Gilbertovi přišel na pomoc přišel starý generál ověšený medailemi. Během války byl zástupcem generála Alexeje Antonova, sovětského náčelníka štábu Přišoural se k mikrofonu a se silným ruským přízvukem prohlásil: 'Všechno, co profesor říká… je pravda!'"

Proč tedy kontroverze kolem Drážďan nikdy neutichla? Kdo může říct, proč jedna z tisíců historických událostí vyvolá zájem, zatímco ostatní ne? Vypálení Tokia nebo Hamburku bylo mnohem více devastující, a přesto se o něm prakticky nemluví. Bombardování Drážďan na žádost Sovětů bylo jen malou součástí široké kampaně a Churchill ho ani sám nenařídil. Přesto není důvod předpokládat, že by v otázce žádosti reagoval jinak než Attlee.

The bombing of Dresden: War Crime or Necessity? Readings from Sir Martin
Přednáška Lady Gilbert o bombardování Drážďan na základě dostupných dokumentů, jak je spracoval Sir Martin Gilbert. Lady Esther Gilbert je editorka, publicistka a vdova po významném britském historikovi siru Martinu Gilbertovi. Aktivně spravuje jeho odkaz, a je spoluzakladatelkou Sir Martin Gilbert Learning Centre. Její manžel zasvětil život studiu Winstona Churchilla, druhé světové války, holokaustu a dějin židovského národa.

Doporučená literatura:

Martin Gilbert – Winston S. Churchill: Official Biography. Volume VII: Road to Victory 1941–1945
+ doprovodné Churchill Documents, svazek 21: The Shadows of Victory (Hillsdale College)

Frederick Taylor – Dresden: Tuesday, February 13, 1945 (Harper Collins)

Chris Harmon – "Are We Beasts?" Churchill on the Moral Question of World War II Area Bombing (The Naval War College Press in Newport, Rhode Island, 1991) Pdf verze volně dostupná zde.

Richard M. Langworth – Winston Churchill, Myth and Reality: What He Actually Did and Said (McFarland, 2017)

Martin Gilbert – The Second World War: A Complete History (Henry Holt, 1989)