Bitva u Omdurmánu / The River War
Bitva u Omdurmánu
Churchill se v bitvě u centra mahdisitické moci Omdurmánu zúčastnil jednoho z posledních velkých jezdeckých útoků v historii britské armády, když jeho jezdecký pluk 21. Lancers zaútočil na malou skupinu nepřátelských vojáků. Jak Churchill sám popisuje v knize The River War, situace se brzy dramaticky změnila:
"V zemi se náhle objevila hluboká strouha – vyschlé řečiště – khor – kde předtím vypadala krajina jako hladká rovina; a z ní s náhlostí pantomimického efektu a pronikavým jekotem vyskočila hustá bílá masa mužů, dlouhá téměř jako naše fronta a asi dvanáct řad hluboká. Dvacet jezdců a tucet pestrobarevných praporů vyrazilo jakoby kouzlem ze země."
– Winston Churchill, The River War
Churchillův kopinický pluk vjel přímo do pasti a musel se psutit do zuřivého boje zblízka. Churchill kvůli starému zranění ramene místo šavle používal poloautomatickou pistoli Mauser. V boji na krátkou vzdálenost zastřelil nejméně tři mahdistické derviše a doprovázen notnou dávkou štěstěny vyvázl zcela bez zranění.
Přestože jich bylo mnoho a měli za sebou čtyři roky vládu v Chartúmu, kde předtím porazili a vyvražidli posádku britského generála Gordona, mahdističtí bojovníci vyzbrojení převážně oštěpy a menším počtem postarších střelných zbraní nedokázali čelit moderním zbraním Britů a byli po obrovském masakru poraženi na hlavu. Churchill za účast v tažení obdržel Královninu súdánskou medaili a súdánskou medaili egyptského chedívátu, avšak tvrdé zacházení s poraženými mahdisty, jejichž bojovnému duchu vzdal Churchill hold, se stalo bodem sváru a budoucí nevraživosti mezi ním a velitelem britské expedice lordem Herbertem Kitchenerem.
I have tried to gild war … there was nothing dulce et decorum about the Dervish dead; nothing of the dignity of unconquerable manhood … Yet these were as brave men as ever walked the earth. The conviction was borne in on me that their claim beyond the grave in respect of a valiant death was not less good than that which any of our countrymen could make.'
– Winston Churchill, The River War
Nothing like the Battle of Omdurman will ever be seen again. It was the last link in the long chain of those spectacular conflicts whose vivid and majestic splendor has done so much to invest war with glamour.
– Winston Churchill, The River War
Válka v Súdánu
Britská válka v Súdánu – nebo Churchillovou dobovou terminologií Říční válka, byla po afghánské hranici druhou válkou, ve které Winston Churchill bojoval – a pokud počítáme Kubu, třetí, které se účastnil. Ve svých 22 letech se tak ještě ve století páry účastnil bojů na třech kontinentech.
Po návratu z Indie do Londýna Churchill – který toužil vstoupit do politiky – pronesl projev na politickém shromáždění v Bradfordu. Zároveň však velmi toužil připojit se ke Kitchenerově egyptské armádě v Súdánu, protože boj v poli a psaní o něm viděl jako způsob, jak si získat jméno.
Vědom si toho, že v Súdánu vrcholí válka, kterou Londýn hodlá rozhodným způsobem ukončit mahdistickou revoltu, byl Churchill skálopevně rozhodnutý se jí zúčastnit. Nebyl v tom samozřejmě sám – v době, která byla většinou mírová, se mnoho důstojníků britské armády toužilo kampaně zúčastnit, aby získali bojovou zkušenost a podpořili své kariérní vyhlídky. Churchill už byl navíc velmi dobře placeným válečným korespondentem a válku tak viděl také způsob ozdravení neradostných rodinných financí.
Nejprve se pokusil získat souhlas s přeložením ze svého regimentu v Indii do 21. pluku (21st Lancers), který se války účastnil jako doplňková britská síla k většinově egyptské armádě. Armádní byrokracie to sice schválila, ale velitel expedičních sil v Súdánu, generál Kitchener, to zamítl, protože neměl zájem na tom, any mu nějaký mladý důstojník a "pisálek od novin" potenciálně komplikoval jeho neúprosnou kampaň proti fanatickým povstalcům.
Churchill si proto vzal dovolenou a žádal přátele a rodinu, aby u Kitchenera lobovali za jeho účast. Ani to však nebylo úspěšné – dokonce ani když se za něj přimluvil premiér lord Salisbury, který zrovna četl Churchillovu knihu Příběh malakandského sboru, která na něj udělala dojem a pozval si mladého důstojníka na oběd. Nakonec to však zařídila přítelkyně jeho matky lady Jeune; ta se obrátila se na svého známého sira Evelyn Wooda, který měl pravomoc nad jmenováním důstojníků v britské armádě. Do dvou dnů Churchill obdržel přidělení jako náhrada za důstojníka, který zrovna zemřel. Stalo se tak 24. července 1898; dne 5. srpna byl již Churchill v Luxoru a 24. srpna pluk vyrazil pluk z Atbary k útoku na mahdistické síly.
Mahdisté
Na konci 19. století ovládla Súdán mahdistická vzpoura. V roce 1881 vyhlásil lidový súfistický kazatel Muhammad Ahmad, který se prohlásil za Mahdího (tedy jakéhosi očekávaného spasitele v islámu – více např. zde v článku našeho viceprezidenta o šiítské eschatologii, formulující íránskou státní doktrínu), vyhlásil svatou válku proti egyptské nadvládě a jejím britským podporovatelům. Mahdisté, nazývaní též derviši roku 1885 dobyli na Egypťanech Chartúm a povraždili jeho posádku včetně britského generála Charlese Gordona, což v Británii vyvolalo značný šok..
Protože Mahdího armáda působila obtíže britským zájmům a odmítala se vzdát obchodu s otroky, Británie se rozhodla Súdán znovu dobýt. Úkolem byl pověřen Herbert Kitchener, který pak letech 1896–1899 vedl anglo-egyptskou armádu v tažení, které Winston Churchill později nazval Říční válkou (The River War). Název odráží klíčovou roli řeky Nilu – hlavní dopravní tepny, po níž postupovaly parníky s děly, zásobami a vojáky přes poušť.
Kitchenerova armáda postupovala pomalu na jih, stavěla železnici přes poušť a využívala moderní zbraně: rychlopalné pušky, kulomety Maxim a dělostřelectvo. Mahdisté bojovali statečně, ale jejich oštěpy, meče a staré pušky nedokázaly moderní palebné síle čelit.
Rozhodující bitva se odehrála 2. září 1898 u Omdurmánu, mahdistské pevnosti u Chartúmu. Proti přibližně 26 000 anglo-egyptským vojákům stálo na 50 000–60 000 mahdistských bojovníků. Mahdisté útočili ve vlnách, ale Britové a Egypťané je zdecimovali palbou z děl a kulometů. Ztráty byly drasticky nevyrovnané: na straně vítězů padlo jen asi 48 mužů, na straně mahdistů byly desetitisíce mrtvých a raněných.
Právě zde se mladý Winston Churchill, tehdy třiadvacetiletý poručík zúčastnil jednoho z posledních velkých jezdeckých útoků v dějinách britské armády. Jeho jednotka se vrhla do jezdeckého útoku, který se rychle změnil v krvavý boj zblízka v suchém korytě řeky.
Říční válka znamenala konec mahdistského státu a znovuzačlenění Súdánu pod anglo-egyptskou správu. Pro Churchilla to byla po Indii druhá velká válečná zkušenost, která ho proslavila jako spisovatele a pomohla mu na cestě do politiky. Kniha The River War zůstává dodnes ceněným dílem, které ukazuje jeho raný literární talent a schopnost vidět válku nejen z hlediska vítězů, ale i s jistou mírou porozumění poraženým.
The River War
Churchill o celém tažení referoval v novinách, což v roce 1899 rozšířil na dvousvazkovou knihu The River War: An Historical Account of the Reconquest of the Soudan. Kniha není jen vojenskou kronikou – je to barvitý popis krajiny, nilské civilizace, politických okolností i odvahy nepřítele. Churchill v ní oceňuje statečnost súdánských bojovníků, kritizuje některé britské postupy (včetně Kitchenerova chování k poraženým jako znesvěcení hrobky a mrtvoly Mahdího) a ukazuje střet islámského fanatismu s moderní evropskou technikou.
Před odjezdem z Londýna získal Churchill zakázku od novin Morning Post, pro které měl z války psát reportáže přímo z místa. Celkem jich poslal patnáct a byly otištěny mezi 23. zářím a 8. říjnem 1898. Za každý článek dostal 15 liber (v přepočtu cca 70 000,- v dnešních penězích). Tyto peníze mu pomohly pokrýt náklady na cestu, které mu ministerstvo války odmítlo uhradit. Ministerstvo navíc odmítlo nést jakoukoli odpovědnost v případě, že by byl zabit nebo zraněn.
The Times měly ve válce taktéž dva zpravodaje – jeden byl zabit a druhý zraněn, Churchill tak napsal článek i pro tyto noviny, ale generál Kitchener zakázal jeho odeslání.
Po bitvě u Omdurmánu dostali Lancers rozkaz vrátit se k jiným povinnostem, a tak Churchillova osobní účast ve válce skončila. Přestože byl Omdurmán dobyt, chalífovi Abdulláhovi se podařilo uprchnout. Byl dopaden a zabit až o rok později při konečné porážce jeho armády.
Churchill se vrátil do Anglie, aby dokončil svou dovolenou přerušenou Súdánskou kampaní, poté ještě na tři měsíce odjel do Indie a nakonec z armády definitivně odešel. Právě v důsledku jeho článků, které byly velení armády nepříjemné, bylo zavedeno nové pravidlo, které zakazovalo aktivním důstojníkům současně působit jako váleční korespondenti. To byl jeden z důvodů, proč Churchill armádu opustil už teď na relativně nízké pozici – jeho výdělky z psaní byly totiž zhruba pětkrát vyšší než plat, který pobíral během tří let vojenské služby.
Kniha barvitým stylem popisuje pozadí války, vztah Horního Nilu k Egyptu, zabití generála Charlese George Gordona při obléhání Chartúmu, politickou reakci v Anglii, Kitchenerovy rozsáhlé přípravy na válku nebo popis bitvy u Omdurmánu. Churchill se dlouze zamýšlí nad mechanizací války, nad využitím telegrafu, železnice a nové generace zbraní. Profesor klasické historie z Hillsdale College Paul Rahe knihu doporučuje jako dodnes živou studii válečnického umění a nazývá ji "Churchillovým velkým, opomíjeným dílem, prozaickou epopejí… Jeho témata, včetně konfliktu mezi islámem a modernitou, nabízejí reflexi morálních povinností velmoci… V době, kdy jsou velké demokracie nuceny reagovat na ošklivé malé konflikty poznamenané sociálními, sektářskými a kmenovými rivalitami… si nedokážu vybavit žádné jiné historické dílo, které by si zasloužilo naši pozornost více."
Původní nekrácená verze knihy vyšla ve dvou svazcích v roce 1899 a obsahuje množství ilustrací – kresby, fotogravury a barevné mapy. Dále obsahuje živé vyprávění o osobních dobrodružstvích autora, jeho názory na britský expanzionismus, pasáže hlubokého zamyšlení nad požadavky civilizované vlády a kritiku vojenských i politických představitelů i náboženství. V roce 1902 se však Churchill stal poslancem parlamentu a bylo proto považováno za vhodné, aby byly komentáře o některých zmíněných osobách, jako např. o lordu Kitchenerovi v revidovaném vydání vypuštěny. Přibližně třetina knihy byla odstraněna a dílo bylo zkráceno na jediný svazek.
Velká část odstraněného obsahu zahrnovala pasáže, v nichž Churchill líčil své vlastní zážitky, stejně jako to učinil v jiných dílech, například v The Story of the Malakand Field Force. Tímto škrtáním získala revidovaná kniha poněkud odlišný charakter než ostatní Churchillova díla i než její původní podoba. Mezi další odstraněné části patřily úvahy o etice válčení, Churchillovy osobní názory na události nebo jeho hodnocení islámu. Při přečtení citátu níže budete jistě považovat za pochopitelné, že jelikož se Churchill ucházel o vedoucí role v impériu s miliony muslimských občanů, bylo jeho hodnocení mohamedánství z následujících vydání taktně vypuštěno.
Jak strašná jsou prokletí, která mohamedánství uvaluje na své vyznavače! Kromě fanatického šílenství, je tu ještě děsivá fatalistická apatie. Její důsledky jsou patrné v mnoha zemích. Všude tam, kde vládnou nebo žijí Prorokovi následovníci, se vyskytují špatné návyky, chabý zemědělský systém, zaostalé obchodní metody a nejistota v oblasti majetkových práv. Jednotliví muslimové mohou vykazovat skvělé vlastnosti, ale vliv tohoto náboženství ochromuje společenský vývoj těch společností, které se jím řídí. Na světě neexistuje silnější zpátečnická síla. Nebýt toho, že křesťanství je chráněno silnou náručí vědy - vědy, proti níž marně bojovalo, mohla by civilizace moderní Evropy padnout, stejně jako padla civilizace starého Říma.
– Winston Churchill, The River War
Během 20. století vyšla kniha v mnoha dalších zkrácených vydáních, přičemž počet škrtů postupně narůstal. Pokud však nedisponujete volnými osmi tisíci dolary na původní vydání, nezoufejte. V roce 2021 došlo k obnovenému vydání "definitivní" edice knihy, která ji vrací k původnímu dvoudílnému textu a je navíc editována a opatřena poznámkami profesora Jamese W. Mullera.
Navazující čtení:
Paul Rahe – The Timeless Value of Winston Churchill's "The River War" (Hillsdale College, 2015)
Winston S. Churchill – Omdurman, 5 September 1898: The Fallen Foe (The River War, First Edition, 1899)
Podcast: The Rest Is History (Dominic Sandbrook & Tom Holland) Young Churchill | Soldier of Empire (2022)
Dr. James W. Muller – The River War: Churchill at War on the Nile (National Churchill Museum, 2021)