Churchill a finance

No More Champagne

Churchillovi rodiče žili jako aristokraté, to jest za nákladů daleko přesahující jejich možnosti. Když Lord Randolph zemřel poměrně mladý, své dva malé syny dostatečně finančně nezajistil a starší z nich (tedy náš Winston) se mohl udržet ve světě edwardovské společnosti jen díky nekonečným půjčkám, ignorování nezaplacených účtů a doplňování svého skromného armádního platu prací válečného zpravodaje.

Churchillovi současníci možná očekávali, že mu peníze z rodinného dědictví vévody z Marlborough zajistí pohodlný start do života, ale pravda byla taková, že v době jeho narození už rodina musela doslova prodávat rodinné stříbro. Stejně tak na matčině straně Jeromeovi stejně rychle promrhali dědečkovo původní jmění, vydělané na Wall Street.

Jeho matka Jennie promrhala velkou část toho zbytku, co měl zdědit Winston, ten však místo toho zdědil její hýřivou aristokratickou povahu. Pozdější rozumné rady Clementine Churchillové jejímu manželovi (zejména ohledně výdajů na Chartwell a hazardu v luxusních kasínech) byly zmařeny jejími vlastními neodstatky při dodržování limitů rodinného rozpočtu a jejich syn Randolph tyto zvyky jednoduše zdědil v další generaci též. V marnotratnosti tak jela celá rodina společně.

Churchill se tedy sice narodil s příslovečnou stříbrnou lžičkou v ústech, ale na poměry, ze kterých pocházel byl vlastně velice chudý; tomu se ale odmítal přizpůsobit. Ještě před dovršením pětadvacátého roku se však stal nejlépe placeným novinářem na světě, díky jeho válečnému dopisování z Kuby, Indie a Súdánu avšak politika, vysoké výdaje a selhání ve snaze oženit se s "bohatou dědičkou" jeho výdělky a úspory spotřebovávaly rychleji, než je stačil obnovovat. Stejně jako mnozí jiní čelil po první světové válce finančnímu krachu a musel být zachráněn nejprve půjčkou od finančního poradce bývalého krále (kterou nikdy nesplatil) a poté železniční nehodou ve Walesu, při níž zahynul jeho vzdálený irský bratranec a zanechal mu v pravý čas značné dědictví.

I tyto peníze však Churchill dokázal během deseti let utratit. Hazardoval více, než kdy přiznal, špatně hospodařil s náklady na modernizaci svého venkovského sídla Chartwell a přišel téměř o vše při krachu newyorské burzy v roce 1929. Během třicátých let se jen tak tak držel nad vodou – skládal knihy ze starých novinových článků, v Chartwellu vyhlašoval období úsporného režimu (odtud No More Champagne), které mu však nikdy nevydržely déle než pár dní, a neustále žongloval s termíny splátek, zálohami za rozepsané knihy a zbytky své hroutící se politické kariéry. Navíc aktivně obchodoval s akciemi a měnovými opcemi, ale většinou tím jen ještě více prodělal. Když jeho varování před možnou válkou v Evropě začínala nabývat na váze, musel si zajistit další dvě tajné finanční injekce, aby se vyhnul úplnému krachu – první v roce 1938, v době Hitlerova anšlusu a druhou, když přebíral úřad premiéra.

Jeho úřadování však obrovským způsobem posílilo jeho už tak značné spisovatelské a řečnické renomé, pročež když mu přátelé v roce 1945 poskytli notnou finanční injekci odkupem Chartwellu a jeho odkázání státu, už ji nepotřeboval. Peníze tak použil na nákup okolních farem a založení dostihové stáje. Poté se soustředil na třídění rekordních nabídek z celého světa na práva na vydání jeho nadcházejících válečných memoárů. Jakmile jeho poradci vymysleli schéma, jak většinu výnosů uchránit před daňovým úřadem, knihu prodal za do té doby neslýchanou částku.

Celkově mu memoáry (včetně knižních práv, serializace v novinách a práv na zahraniční vydání) vynesly na konci 40. a začátku 50. let. přibližně 550 000 až 600 000 liber. Pro srovnání – roční plat britského premiéra byl tehdy pouze 10 000 liber. Po započtení inflace odpovídá 555 000 liber v roce 1950 přibližně 24–28 milionům dnešních liber (tedy zhruba tři čtvrtě miliardy Kč). Díky založení rodinného trustu, kam byly práva výnosy z nich uložena, dokázal významnou část těchto peněz uchránit před zlodějskou mírou daně labouristických vlád a poprvé v životě se ve více jak sedmdesáti letech věku stal finančně zajištěným.

David Lough – No More Champagne: Churchill and his Money (Picador, 2015)

David Lough v knize o Churchillových financích používá Churchillovy vlastní nejintimnější záznamy jako obrovské množství obchodní korespondence, finančních dokumentů, bankovních výpisů, daňových přiznání, účtů za domácnost a nejrůznějších dalších papírů, z nichž mnohé dosud nikdo nezkoumal, aby vylíčil chronický nedostatek peněz v jeho rodině, jeho vlastní extravaganci a opakované ztráty při hazardu a obchodování s akciemi a měnami. No More Champagne odhaluje ohromující rozsah Churchillova osobního riskování a jeho schopnost se pomocí přednáškových turné a publikační činnosti dostat z těch nejtěžších situací, přičemž neustále propojuje jeho soukromí s jeho veřejnou osobností. Výsledkem je jedna z nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších knih o Churchillovi za mnoho let.